Divadlo pod drobnohledem: Nová díla a výbušná témata ve Vídni!

Divadlo pod drobnohledem: Nová díla a výbušná témata ve Vídni!

Vídeň je kulturně živá jako vždy. Divadelní sezóna 2025 už má co nabídnout, s čerstvými inscenacemi a pozoruhodnými kousky. Dnes je to všechno o rovnováze mezi úspěchem a neúspěchem na městských scénách. V posledních měsících jsme se mohli těšit z nových děl autorů, jako jsou Turrini, Mitterer nebo Kehlmann, kteří svým tvůrčím přístupem uchvátili publikum.

Zvláště vzrušující je oznámení Nikolause Habjana, který z Berlína do Vídně přiváží groteskní komedii „Schicklgruber“. Andrea Breth, známá svými působivými inscenacemi na renomovaných scénách, se také věnuje hře „Německý život“ od Christophera Hamptona. Tento kus je založen na dojemných poznámkách Brunhilde Pomsel, osobní sekretářky Josepha Goebbelse. Lore Stefanek inicioval tuto spolupráci s Brethem a Föttinger popisuje první konstrukční test jako vzrušující událost, jejíž výsledek slibuje vícehlasou produkci.

Pohyblivý obraz života

Brunhilde Pomsel, narozená 11. ledna 1911, byla nejen ústřední postavou Goebbelsovy kanceláře, ale také ženou se složitou historií. V roce 2014, ve zralém věku 103 let, se podělila o své vzpomínky v dokumentu „A German Life“ založeném na 30hodinovém rozhovoru. Její život začal v židovském prostředí Berlína, v roce 1933 vstoupila do NSDAP a v roce 1942 byla na doporučení nacistického přítele přeložena na říšské ministerstvo pro veřejnou osvětu a propagandu. Tam až do konce války pracovala jako stenografka, zabývala se manipulací se statistikami a šířením propagandy.

Po válce zažila Pomsel dramatický obrat – před útěkem do západního Německa byla vězněna ve třech koncentračních táborech, kde až do důchodu pracovala jako sekretářka. Čas v nacistickém režimu zanechal na jejím životě jasnou stopu, i když až do své smrti trvala na tom, že o „konečném řešení“ nic nevěděla.

Divadlo ve stínu ideologie

Konfrontace s temnými kapitolami dějin se v divadle neobejde bez ozvěny. V nacistickém Německu se ti, kteří byli u moci, snažili využít divadlo pro své účely a udržovali si přísný vliv na dramatiky a divadelníky. Umělci se museli buď přizpůsobit, ustoupit nebo emigrovat, přičemž mnoho skvělých mozků opustilo zemi. Ideály Výmarské republiky, jako je intelektuální svoboda a touha experimentovat, vystřídala tupost a šovinismus.

Cílem bylo vytvořit národní uvědomění a probudit „hrdinská srdce“, zejména mezi mladými lidmi. Realita byla ale často poznamenána cenzurou a úpadkem kreativity – mnoho důležitých děl se ztratilo při pálení knih. Kontrola nad divadlem byla v rukou „Reichstheaterkammer“, která musela schvalovat zásadní rozhodnutí, aby vybudovala nacionalistickou intelektuální strukturu.

Ale navzdory této historii zůstává síla divadla neporušená. Matthias Hartmann, bývalý ředitel Burgtheatru, v současnosti režíruje Bernhardova „Theatermacher“ a zamýšlí se nad stereotypy, jako je rasismus a věková diskriminace. Föttinger se také ujímá titulní role jevištního despoty a osvětluje interakce mezi uměním a společností.

Vypadá to, že ve Vídni začíná divadelní sezóna, která má nejen pobavit, ale také přimět k zamyšlení. V této pestré směsici historie a současnosti bude vzrušující sledovat, jaké příběhy budou jeviště našeho města v následujících měsících vyprávět.

Více informací o aktuální divadelní sezóně ve Vídni najdete v reportážích z news.at, Wikipedie a divadlo-info.de přečti si.