Divadlo v Josefstadtu je v přechodu: Marie Rötzer se rozchází s 18 hvězdami!

Divadlo v Josefstadtu je v přechodu: Marie Rötzer se rozchází s 18 hvězdami!

Vídeňskou divadelní krajinu čeká znatelný otřes. Herbert Föttinger, umělecký šéf Divadla v Josefstadtu, předá na podzim 2026 scénografii Marii Rötzer. Tato změna má hluboké personální důsledky. Rötzer plánuje rozebrat zhruba třetinu stávajícího souboru, což odpovídá oddělení 18 z celkových 48 členů. Dotčeno je zejména 16 aktérů, kterým nebudou prodlouženy smlouvy. V současné době se vyjednávají nové zakázky pro dva další, jak uvádí Heute.

Toto rozhodnutí vyvolává otázky. Rötzer sdílela své myšlenky v diskusích se závodní radou a kladla důraz na zohlednění sociálních aspektů při přeorientování souboru. Pro mnohé je však běžné, že výměna vedení v divadle je svěžím závanem a neudrží se zhruba třetina zaměstnanců.

Renovace divadla

Přerovnání také znamená, že podpěry z předchozí struktury musí ustoupit. Dotčeno je nejen 16 herců, ale také dramaturgický tým a dlouholetá šéfka komunikace Christiane Huemer-Strobele, kteří také musí vyklidit svá místa. Změnu je třeba chápat jako „změnu paradigmatu“, jak to říká sám Föttinger. Vyjádřil nepochopení, že doyenna domu již nebude zaměstnána a uvedl, že Josefstadt v současné podobě již nebude existovat.

Pohled na budoucí obsazení ukazuje, že Rötzer plánuje na jeviště přijmout 12 nových herců, přičemž čtyři až šest míst již nebude obsazeno. Zajímavé je především to, že čtyři herci v důchodovém věku, včetně Marianne Nentwich a Michaela Königa, dostali smlouvy o hostování, aby zůstali součástí uměleckého díla.

Výzvy pro divadelní management

Obstrukce těchto změn odráží obecný trend v divadelním provozu. Divadelní management je v dnešní době komplexním úkolem, který musí zvládat nejen umělecké aspekty, ale stále více se musí potýkat i s obchodními výzvami. Tento management zahrnuje řízení, organizaci a kontrolu divadelního provozu a je povinen hledat rovnováhu mezi uměleckou náročností a finanční realitou. Wikipedia uvádí některé základní nástroje, jako je plánování nových představení a komunikace s různými zainteresovanými stranami.

V posledních letech se mnohá divadla potýkají s klesajícím počtem diváků, zejména u mladších generací. Proto nabývá na důležitosti propojení s politikou a zavádění demokratických procesů v domě. Rötzerův přístup k restrukturalizaci souboru lze chápat jako symbolický znak nutnosti adaptačního procesu, který vychází jak z potřeb diváků, tak z ekonomické situace.

Jak se budoucnost Theater in der Josefstadt nevyhnutelně odvíjí, teprve uvidíme, jak nové struktury ovlivní uměleckou identitu a odezvu publika. Jedna věc je jasná: pro zachování Josefstadtu pro budoucí generace je nutná dobrá práce v redesignu.