The Running Man od Edgara Wrighta: Velkolepý, ale emocionálně plochý!

The Running Man od Edgara Wrighta: Velkolepý, ale emocionálně plochý!

Dnes, 17. listopadu 2025, je tématem konverzace reinterpretace „The Running Man“ v režii Edgara Wrighta. Film, který byl vyroben za působivých 110 milionů dolarů, představuje neonově třpytivá města a dynamické záběry, které diváky uchvátí.

V první polovině filmu je hlavní hrdina Ben Richards v podání Glena Powella vržen do dystopické televizní show, ve které je pronásledován hordou zabijáků. Vzrušující sekvence jsou doplněny prvky talk show a vzrušujícími aktivitami, zatímco budova světa působí složitě, ale ne zcela konzistentně. Mnoho aspektů příběhu zůstává nevysvětleno a vyvolává otázky.

Dramaturgie a stylistická rozhodnutí

Ve druhém dějství se film zpomalí, což způsobí, že počáteční vzrušení a vizuální podívaná opadnou. Zde je emocionalita filmu vystavena zkoušce, protože hmota za fasádou se ukazuje jako poměrně tenká. Zatímco satirické prvky předlohy, které poukazují na mediální hysterii a senzacechtivost, jsou přítomny, v novém kontextu působí krotce a předvídatelně.

Odklon této verze od cynického konce knihy k inspirativnímu finále přináší novou chuť vyprávění, ale nedokáže dosáhnout emocionálně hlubokého prvku originálu. Glen Powell se snaží najít rovnováhu mezi přeživším a tragickým hrdinou, pokud jde o vývoj postavy.

Technická brilantnost a emoční prázdnota

Technicky je „The Running Man“ pozoruhodný; jak práce s kamerou, střih i hudba jsou na vysoké úrovni. Efekty jsou působivé, ale člověku často uniká emocionální hloubka, kterou mohla ambivalence předlohy nést. Film se snaží postavit se do pozice kritické dystopie a blockbusteru, ale ani jeden z cílů se mu plně nedaří dosáhnout. Zůstává sice stylově dobře inscenovaný a zvukově-vizuálně opojný, ale netrvá dlouho, než divák pozná jeho emoční plochost.

Dystopii, ve které se tento příběh odehrává, lze charakterizovat klasickými rysy, jako je státní kontrola, násilí a sledování. Tyto prvky formovaly mnoho filmů, z nichž některé, jako například „Metropolis“ nebo „1984“, patří mezi nejznámější dystopie. Působivě ukazují, jak se sociální struktury mohou vyvíjet za bídných podmínek. Dystopické filmy se často zabývají diskriminací, znečištěním životního prostředí nebo nebezpečím technologického rozvoje – aspekty, které jsou patrné i v „The Running Man“, i když ne vždy přesvědčivě implementovány. Mezi další klasiky dystopie patří „Blade Runner“ a série „Hunger Games“, které ilustrují, co se může stát, když se společnost dostane pod tlak.

Stručně řečeno, Wrightův The Running Man nabízí vzrušující vizuální zážitek, ale zároveň postrádá emocionální hloubku, která by mohla diváky zaujmout. Zůstává tedy otázkou, zda a jak film diváci přijmou a zda dokáže dosáhnout kultovního statusu původní verze či nikoliv.

Pro více podrobností o dystopii a jejích filmových adaptacích se můžete podívat na Wikipedii.